Vytváření mandal

Mandala označuje kruhovou kresbu, malbu, stavbu či jakýkoliv kruhový obrazec. Pojem mandala pochází ze sanskrtu (kde znamená kruh - střed), v evropském kulturním prostředí je spojován především se jménem švýcarského psychiatra C.G. Junga, který vytváření mandal zahrnul do svého terapeutického systému.

Podle Junga je mandala  symbolem celistvosti člověka. Jung  popisuje osobní mandalu jako obraz nitra určitého člověka. Mandala je podle něj tušení středu osobnosti, určitý centrální bod uvnitř duše, k němuž se všechno vztahuje, podle kterého je všechno uspořádáno.

Vytváření mandal můžeme takto chápat  jako návrat ke kořenům či pramenům, pojítko k osobnímu, společenskému či kolektivnímu nevědomí.  Není nutno vždy mandalu interpretovat, tvoření na méně obvyklém kruhovém formátu má pro nás trochu jiný rozměr a přináší jiné pocity. Někdy je nám bližší nesymetrické kreslení či tvoření v kruhu, jindy dáme přednost propracovaným ornamentům.

S mandalami se setkáváme už od paleolitu. Příkladem krásných mandal v našem kulturním prostředí je např. románské či gotické umění (zejména sakrální stavby), ale i všechny nefigurativní umělecké systémy včetně tradičního lidového výtvarnictví.

Např. Giordano Bruno, renesanční učenec, prý vytvářel kruhovité obrazy, které měly dokonalou formu. Byly pomůckou při cvičení představivosti, koncentrace a měly člověka udržovat v harmonii.

Chrám Sv.Víta v Praze

Dna velikonočních kraslic

Lidová malůvka nad pecí

Mandaly na hedvábí - práce účastníků výtvarného kursu